Pro nejednoho školáka je nástup do základní školy velkou událostí. Celá rodina se ptá, zda se do školy těší, jestli už má nachystanou aktovku, pouzdro a zastrouhané pastelky. A nejedni rodiče vyráží na nákup nového dětského pokojíčku, vhodného pro čerstvého školáka. Obzvlášť záležet si dávají na nákupu nového psacího stolu a židle.
Pokud váš předškoláček tráví u stolu malováním či jiným tvořením spoustu času, zvážila bych nákup vhodného nábytku už v předškolním věku. Ideální jsou tzv. rostoucí židle, které alespoň pár let porostou s vaším (před)školáčkem.
Máte-li dítě, které tráví většinu času hrou na zemi a ke stolu ho ne a ne dostat, chápu, že se vám do nákupu nového nábytku investovat příliš nechce. Nebo prostě a jednoduše nemáte na speciální stůl pro dítě dostatek místa.
Na následujících řádcích najdete pár tipů, které vám otázky sezení osvětlí.
Pokud dítě v šesti letech nastoupí do klasické základní školy, bude trávit většinu dne v lavici.
Můžeme diskutovat o tom, zda je to správně nebo není. Nejsem lékař ani fyzioterapeut. Můj selský rozum mi říká, že pro pohybový (a pohodový) vývoj školáka to vůbec není dobré. Je vcelku jasné, že sedavý životní styl vede k mnohým civilizačním nemocem. A co učíme děti od první třídy? Ano, sedět. Překvapuje mě proto, jak se o celodenním sezení v lavici velice málo mluví.
Paní učitelky (a páni učitelé) nejen na prvním stupni ZŠ přesouvají co nejvíce činností mimo lavici. Ve třídách jsou běžné koberečky, polštářky a podsedáky, které děti využívají nejen o přestávkách, ale i k hrám během vyučování. Do výuky se zařazují pohybové chvilky a zdravotní cviky.
Přesto jsou lavice neodmyslitelnou součástí každé třídy.
Určitě předejdete spoustě zdravotním komplikacím, pokud dítě naučíte správně sedět.
Na internetu je nepřeberné množství obrázků, které jasně ukazují, jak (ne)má dítě sedět.
Zde uvádím základní principy zdravého sezení a jak je nejlépe aplikovat v domácích podmínkách.
Pokud se na dítě podíváme z boku, vidíme, že dítě sedí celým zadečkem na židli. Koleno svírá úhel 90° (paty jsou pod koleny) a chodidla se plnou plochou dotýkají podlahy.
V ideálním světě, když kápnete na nohu kapičku vody, bude stékat po bérci a steče po prostředníčku nohy na podlahu.
Ano, takto ergonomický nábytek a posed je značka ideál. Přiznám se však bez mučení. Takhle si hraje, kreslí a tvoří můj syn nejraději (hrozná ty matko!):
Když se mi však podaří syna donutit k trénování psacího písma, už ví, že si má sednout správně ke stolu, bez kroucení se jako paragraf.
Jsem zastáncem zdravého rozumu a zlaté střední cesty.
A teď se podívejte na sebe – jak právě sedíte?
Ani nevíte, jak mi mluvíte z duše tématem „správné sezení vždy“, i u jídla, a „bagrování“ lžící. Kolik dětí sedí doma u jídla v hrozných pozicích, držení lžíce hrůza, a rodičům je to úplně jedno. My se to pak snažíme napravovat, ale zlozvyky jsou silnější….