Smysl pedagogického diagnostikování v MŠ

❓Máte diagnostické archy pečlivě vyplněné, ale nejste si jistá, co s nimi dál?
❓Zapisujete ke každému dítěti „zvládá × nezvládá“, ale při další práci vám to stejně nepomáhá?
❓Máte pocit, že pedagogické diagnostikování je hlavně další administrativa navíc? 

Nechte si vzdělávací pětiminutovky zdarma posílat na e-mail.

Pedagogické diagnostikování není vyplněný formulář, ale proces

Revidovaný RVP PV pracuje s pojmem pedagogické diagnostikování. A právě slovo diagnostikování dobře vystihuje, že nejde o něco, co dvakrát za rok „uděláme“ vyplněním tabulky.

Učitel dítě průběžně sleduje, zaznamenává a vyhodnocuje jeho individuální pokroky v rozvoji a učení – a zjištění následně využívá při plánování další práce.

V praxi tedy pedagogické diagnostikování probíhá třeba tehdy, když dítě pozorujete:

  • při volné hře,
  • při komunikaci s ostatními,
  • během sebeobsluhy,
  • při společných činnostech,
  • při řešení problému nebo náročnější situace.

Něčeho si všimnete. Něco si možná zapíšete. Ale tím práce nekončí. Teprve potom přichází to podstatné – co na základě této informace uděláte dál.

Proč samotné záznamy pedagogického diagnostikování nestačí

Představme si tři pětileté děti – Miu, Pepíka a Honzíka.

U všech sledujeme očekávaný výsledek učení „Vypráví jednoduchý děj“. Do diagnostického archu se u všech tří objeví stejný údaj: NEZVLÁDÁ.

Jedno „nezvládá“, ale tři úplně jiné děti

Mia je v české mateřské škole teprve tři měsíce a češtinu se zatím učí. U ní budeme hledat souvislosti především v porozumění a osvojování českého jazyka.

U Pepíka víme, že zatím neměl tolik příležitostí pracovat s příběhy, knihami a vyprávěním. U něj může být důležité sledovat například slovní zásobu, zkušenosti s vyprávěním nebo to, jaké podněty mu v této oblasti můžeme nabídnout.

Honzík běžně komunikuje česky a výraznější obtíže jsme dosud nepozorovali. Možná má problém sestavit příběh, formulovat věty – nebo umí vyprávět doma, ale před paní učitelkou či ostatními dětmi se mu vypráví hůř.

Stejná kolonka tedy nemůže automaticky znamenat stejnou podporu.

A právě v tom spočívá smysl pedagogického diagnostikování v MŠ.

Nesledujeme jen „umí × neumí“

Pedagogická diagnostika v MŠ by neměla být jen souborem zaškrtnutých kolonek.

Zajímá nás také:

👉 Co dítěti pomáhá?
👉 V čem se postupně posouvá?
👉 Jaké jsou jeho silné stránky a zájmy?
👉 V jakých situacích potřebuje více času nebo podpory?
👉 Jak reaguje, když se mu něco nedaří?

Právě tyto informace nám umožňují dítě skutečně poznat, ne jen zařadit do kolonky – a podle toho také lépe přizpůsobovat naši další práci.

Od ped. diagnostikování k individualizaci

Zjistím-li, že dítě potřebuje v nějaké oblasti podporu, měla by se tato informace nějak projevit v mojí další práci.

Možná:

  • změním vzdělávací nabídku,
  • nabídnu jednodušší nebo naopak náročnější činnost,
  • dám dítěti více času,
  • vytvořím klidnější prostředí,
  • využiji téma, které dítě přirozeně zajímá,
  • vyzkouším jiný způsob podpory.

A potom znovu sleduji, zda to pomohlo. 

Tím se z pedagogického diagnostikování stává skutečný cyklus:

Pozoruji → přemýšlím → vyhodnocuji → plánuji podporu → znovu sleduji.

A právě tady se dostáváme od „papíru pro papír“ ke skutečné individualizaci v mateřské škole.

Zkuste dnes jeden jednoduchý krok

Vyberte si jedno dítě ze své třídy a zkuste ho na chvíli popsat úplně obyčejnými slovy – bez kolonek a hodnoticích škál.

Třeba:

Eliška je spíš opatrná. Nejdřív dlouho pozoruje, než se zapojí. Miluje zvířata, všímá si ostatních dětí a když je nejistá, pomáhá jí vědět předem, co se bude dít.

Právě taková informace už vám napovídá, co může Elišce při dalším učení a zapojování do dění ve třídě pomoci.

Co si z pedagogického diagnostikování odnést?

Nejde o to nasbírat co nejvíce záznamů.

Jde o to získávat takové informace o dítěti, které vám pomohou rozhodnout, jak ho dál podpořit.

Až tedy příště něco zapíšete do diagnostického archu, nedělejte za záznamem pomyslnou tečku, ale přidejte ještě jednu otázku: „Co na základě této informace udělám dál?“

💗 Právě tím získává pedagogické diagnostikování svůj skutečný smysl.

Chcete pedagogické diagnostikování převést do praxe?

V Klubu Předškolní poradny se pedagogickému diagnostikování věnujeme krok za krokem – od jeho smyslu přes práci s diagnostickým portfoliem až po konkrétní postupy, které můžete využít ve své třídě.

🐰 Najdete tam webináře, praktické materiály, checklisty, taháky i malé akční kroky, díky kterým nemusíte měnit všechno najednou.

👉 Podívejte se na podporu k pedagogickému diagnostikování v Klubu Předškolní poradny.