
❓Máte diagnostické archy pečlivě vyplněné, ale nejste si jistá, co s nimi dál?
❓Zapisujete ke každému dítěti „zvládá × nezvládá“, ale při další práci vám to stejně nepomáhá?
❓Máte pocit, že pedagogické diagnostikování je hlavně další administrativa navíc?
Nechte si vzdělávací pětiminutovky zdarma posílat na e-mail.
Revidovaný RVP PV pracuje s pojmem pedagogické diagnostikování. A právě slovo diagnostikování dobře vystihuje, že nejde o něco, co dvakrát za rok „uděláme“ vyplněním tabulky.
Učitel dítě průběžně sleduje, zaznamenává a vyhodnocuje jeho individuální pokroky v rozvoji a učení – a zjištění následně využívá při plánování další práce.
V praxi tedy pedagogické diagnostikování probíhá třeba tehdy, když dítě pozorujete:
Něčeho si všimnete. Něco si možná zapíšete. Ale tím práce nekončí. Teprve potom přichází to podstatné – co na základě této informace uděláte dál.
Představme si tři pětileté děti – Miu, Pepíka a Honzíka.
U všech sledujeme očekávaný výsledek učení „Vypráví jednoduchý děj“. Do diagnostického archu se u všech tří objeví stejný údaj: NEZVLÁDÁ.
Mia je v české mateřské škole teprve tři měsíce a češtinu se zatím učí. U ní budeme hledat souvislosti především v porozumění a osvojování českého jazyka.
U Pepíka víme, že zatím neměl tolik příležitostí pracovat s příběhy, knihami a vyprávěním. U něj může být důležité sledovat například slovní zásobu, zkušenosti s vyprávěním nebo to, jaké podněty mu v této oblasti můžeme nabídnout.
Honzík běžně komunikuje česky a výraznější obtíže jsme dosud nepozorovali. Možná má problém sestavit příběh, formulovat věty – nebo umí vyprávět doma, ale před paní učitelkou či ostatními dětmi se mu vypráví hůř.
Stejná kolonka tedy nemůže automaticky znamenat stejnou podporu.
A právě v tom spočívá smysl pedagogického diagnostikování v MŠ.
Pedagogická diagnostika v MŠ by neměla být jen souborem zaškrtnutých kolonek.
Zajímá nás také:
👉 Co dítěti pomáhá?
👉 V čem se postupně posouvá?
👉 Jaké jsou jeho silné stránky a zájmy?
👉 V jakých situacích potřebuje více času nebo podpory?
👉 Jak reaguje, když se mu něco nedaří?
Právě tyto informace nám umožňují dítě skutečně poznat, ne jen zařadit do kolonky – a podle toho také lépe přizpůsobovat naši další práci.
Zjistím-li, že dítě potřebuje v nějaké oblasti podporu, měla by se tato informace nějak projevit v mojí další práci.
Možná:
A potom znovu sleduji, zda to pomohlo.
Tím se z pedagogického diagnostikování stává skutečný cyklus:
Pozoruji → přemýšlím → vyhodnocuji → plánuji podporu → znovu sleduji.
A právě tady se dostáváme od „papíru pro papír“ ke skutečné individualizaci v mateřské škole.
Vyberte si jedno dítě ze své třídy a zkuste ho na chvíli popsat úplně obyčejnými slovy – bez kolonek a hodnoticích škál.
Třeba:
Eliška je spíš opatrná. Nejdřív dlouho pozoruje, než se zapojí. Miluje zvířata, všímá si ostatních dětí a když je nejistá, pomáhá jí vědět předem, co se bude dít.
Právě taková informace už vám napovídá, co může Elišce při dalším učení a zapojování do dění ve třídě pomoci.
Nejde o to nasbírat co nejvíce záznamů.
Jde o to získávat takové informace o dítěti, které vám pomohou rozhodnout, jak ho dál podpořit.
Až tedy příště něco zapíšete do diagnostického archu, nedělejte za záznamem pomyslnou tečku, ale přidejte ještě jednu otázku: „Co na základě této informace udělám dál?“
💗 Právě tím získává pedagogické diagnostikování svůj skutečný smysl.
V Klubu Předškolní poradny se pedagogickému diagnostikování věnujeme krok za krokem – od jeho smyslu přes práci s diagnostickým portfoliem až po konkrétní postupy, které můžete využít ve své třídě.
🐰 Najdete tam webináře, praktické materiály, checklisty, taháky i malé akční kroky, díky kterým nemusíte měnit všechno najednou.
👉 Podívejte se na podporu k pedagogickému diagnostikování v Klubu Předškolní poradny.