Dnešní článek nebude veselý, je to taková má forma terapie při naštvání:

Po facebooku nyní koluje článek o tom, jak MŠ nebudou přijímat dvouleté děti.

Je sice pěkné, že MŠ nebudou přijímat dvouleté děti, ale spousta MŠ už dvouleťáčky přijala, reálně je od září bude mít ve třídách a nyní hrozí, že k nim nebudou mít slibovaného nepedagogického pracovníka.

Pojďme si shrnout situaci:

Od 2. do 16.5. probíhaly zápisy do MŠ.

Ředitelky při přijímání dětí už braly v potaz novelu vyhlášky o předškolním vzdělávání, která bude platná od 1.9.2020 a nařizuje (mimo jiné) snížit počet dětí ve třídě, do které jsou zařazené dvouleté děti (za každé dvouleté dítě se snižuje počet dětí o dvě, maximálně však o 6 dětí na třídu).

Příklad:
Kapacita třídy je 28 dětí, ve třídě budou 2 dvouleté děti, MŠ sníží počet dětí ve třídě o 4, tzn. ve třídě bude 24 dětí.

Kapacita třídy je 28 dětí, ve třídě budou 4 dvouleté děti, MŠ sníží počet dětí ve třídě o 6, tzn. ve třídě bude 22 dětí.

Stejná novela vyhlášky však zároveň říká, že „ve třídě, kde se vzdělávají pouze děti ve věku od 2 do 3 let, nebo kde jsou čtyři a více těchto dětí, vykonává pracovní činnost souběžně nepedagogický pracovník„. (Mohli bychom pro zjednodušení říkat chůva.) Logicky mateřské školy s tímto nepedagogickým pracovníkem počítaly (pokud dvouleté děti přijaly).

ALE!

9.6.2020 (tzn. po zápisech do MŠ, kdy dvouleté děti už byly reálně přijaty) předložilo Ministerstvo školství (které by podle mě mělo „kopat“ za pedagogy a kvalitní vzdělávání) návrh vyhlášky, který povinnost zaměstnávat nepedagogického pracovníka ruší!
(Abych byla spravedlivá, šel návrh na změnu vyhlášky do připomínkového řízení už 12.3.2020.)

Co z dané situace vyplývá:

Reálně se může stát, že ve třídě bude 22 dětí, z toho například 10 dvouletých a 12 tříletých. Na tento počet dětí bude po většinu dne 1 učitelka MŠ. (Překrývání učitelek není povinné, pouze doporučené. Pokud k němu dochází, tak zpravidla na 2-3 hodiny denně.)

Každý, kdo někdy hlídal byť jen 5 dětí tohoto věku ví, co to obnáší. Učitelka MŠ může mít dle české legislativy na starost 22 dětí (ve věku dvou, tří let). Můžeme ještě hovořit o vzdělávání?

Šablony

Můžete oponovat, že máme tzv. Šablony, díky kterým může MŠ získat peníze na chůvu či školního asistenta z „evropských peněz“.

Ano. Je to pravda a doufám, že spousta MŠ toho využije. Ale i zde vidím jedno

Ale!

1. MŠ MŮŽE žádat, ale nemusí. Pokud v MŠ (nebo v ZŠ, pod kterou MŠ spadá) pracuje nerozumný ředitel, který o chůvu nezažádá, MŠ ji mít nebude. (A netvrďte mi, že takoví ředitelé neexistují).
2. Ředitel počítal s tím, že bude mít „automaticky“ nepedagogického pracovníka a Šablony využil na něco jiného, také velmi potřebného.

Takže teoreticky, v extrémním případě, může nastat i situace, že ve třídě bude 22 dvouletých dětí na jednoho učitele a vše bude „v pořádku“? To jako opravdu? (Ano vím, MŠ má povinnost zajistit bezpečnost a zdraví dětí, ale… )

Co na to RVP PV?

Zaráží mě, že Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, který je pro mateřské školy závazný, zmiňuje, jak mají být MŠ vybaveny bezpečnými hračkami vhodnými pro dvouleté děti, jak mají mít zavřené a dostatečně zabezpečené skříňky atp., ale legislativa nezaručí zajištění dostatečného množství „dospělých osob“ (všimněte si, že nemluvím jen o učitelích), aby byla zajištěna bezpečnost dětí (všimněte si, že nemluvím o vzdělávání).

Jaké si vezeme ponaučení?

Ředitelky se musí orientovat nejen ve změnách školské legislativy, ale také pro jistotu sledovat návrhy vyhlášek a změn, které zásadním způsobem ovlivní nejen vzdělávání, ale i zajištění zdraví a bezpečnosti dětí.

Co s tím?

Momentálně snad jen bojovat. A třeba podepsat petici.

Paní učitelky, nevzdávejme se. Konstruktivní diskuzi uvítám v mé skupince Předškolní poradna pro pedagogy.

PS: Nejsem zastánce názoru, že dítě má být do tří let jen a jen s maminkou doma. Vím, že je hodně rodičů, kteří se musí vrátit (i když neradi) do práce dřív a nemají jinou možnost. Péče o dvouleté děti by však měla být kvalitní a hlavně bezpečná. Neměli bychom přemýšlet, jak vše zařídit co nejlevněji, ale nejkvalitněji. Proto budu ráda, když stát podpoří vznik dětských skupin, které se můžou kvalitně podílet na péči o naše nejmladší.